Historie piva v Česku

Pivo je bezesporu českým národním nápojem. Věděli jste ale, že jeho prapůvod by nás zavedl trochu jižněji? A že chmel při výrobě začali používat až Slované? Nebo že s ním vlastně u nás ve velkém začali němečtí odborníci? Historie piva je rozhodně zajímavé téma, pojďme si na něj trochu posvítit – stylově samozřejmě použijeme petrolejku.

Pivo se původně vařilo hlavně doma

Do devátého století se pivo vařilo v Čechách hlavně doma, ideálně k okamžité spotřebě. Vývoz piva třeba do Bavor je otázkou až jedenáctého století. Nápoj z obilí ale připravovali samozřejmě už Keltové a Germáni, k dispozici dokonce máme i podrobnější zprávy. A ne nadarmo je v názvu spousty obcí slovo chmel, protože právě ten byl u nás hodně ceněný (a tak to vlastně platí dodnes). Kdy vlastně vznikl první nefalšovaný český pivovar?
První písemné záznamy o tom, že by byl na našem území funkční pivovar, pocházejí z konce desátého století. Konkrétně šlo o Břevnovský klášter, právě zde se totiž vaření piva věnovali k nelibosti své vrchnosti spokojení mniši. Pivo v této době nebylo jen obyčejným nápojem popíjeným někde v šenku, naopak – polévky, kaše, omáčky a další pochutiny se bez zlatavého moku často neobešly. A pili je rádi i vojáci, kteří měli jistotu, že se nenakazí chorobami pocházejícími ze špatné vody, v pivu byla totiž voda už převařená.

Královská města směla vařit pivo

Příprava piva byla privilegiem – dalo se na něm totiž dobře vydělat a suroviny pro jeho výrobu byly běžně k mání. Měšťané, rytíři, ale i městská radnice, všichni se snažili, aby jejich pivo chutnalo, prodávalo se a především nemělo moc konkurenci. Monopol v podobě práva mílového a várečného (míli od městských bran se nesmí vařit pivo) se začal objevovat ve 12. století, města na něm vydělávala nemalé peníze – a královská pokladna si přišla na zajímavé zisky díky daním.
Pivo se ve středověku vařilo hlavně z ječmene nebo pšenice, takzvaně svrchním kvašením. Sluší se dodat, že dnes bychom si asi moc nepochutnali, nezávisle na oblibě té či oné aktuální značky. Moderní způsob výroby piva – takzvané spodní kvašení – se začalo šířit až v devatenáctém století. A velký podíl na něm měli němečtí sládkové, proslulý Plzeňský Prazdroj se začal stáčet v roce 1842 a na svědomí jej měl jistý Josef Groll. Toto pivo si získalo okamžitou oblibu, jak s nadšením popisují i doboví kronikáři.

Dvacáté století? Lesk i bída pivovarů

Velké ztráty pro pivovary samozřejmě znamenala první i druhá světová válka. Například až v roce 1948 se mohlo přejít na sedmistupňové pivo, protože válečná bída nedovolovala vyrábět vyšší kvalitu. Znárodnění pivovarů kvalitě piva také příliš nepřidalo, problémem byly i poměrně slabé státní investice. Přesto se však dařilo stabilně zásobovat tuzemský trh a vyvážet zlatavý mok i do ciziny, byť v omezeném množství. Dnešní export do zahraničí se už počítá na miliony hektolitrů a spotřeba na jednoho obyvatele a rok si hravě poradí se stolitrovou hranicí.
A v čem se liší české pivo od německého nebo třeba britského? Má bohatší pěnu a je obecně tmavší, samozřejmostí je také odlišná chuť. Zahraniční piva bývají také silnější, na západ od našich hranic se nezřídka setkáte třeba se čtrnáctistupňovým mokem, který je u nás spíše rarita.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *